Příběh: Do závodění musíš dát srdce i duši!
Jsou mladí a za volantem pekelně rychlí. Automobiloví závodníci Jaroslav Surówka a Kristýna Melánie Morcinková společně hají barvy ostravské stáje JS Racing. On jezdí ve formuli závody do vrchu, ona se svým bavorákem prohání konkurenci v driftu.
Náš příběh o současných úspěšných tvářích ostravského motorsportu je ovšem neodmyslitelně spjat také s postavou Jaroslava Surówky staršího, bývalého československého reprezentanta a zároveň několikanásobného mistra republiky v závodech do vrchu. Právě on byl v 70. a 80. letech svým způsobem průkopníkem ve stavbě formulových vozů pod hlavičkou státního podniku Železárny a drátovny Bohumín.
Přestože tam i v rámci tehdejších poměrů pracovali v amatérských podmínkách, povedlo se jim sestavit závodní vozy, které byly konkurenceschopné v mezinárodním měřítku a na domácích tratích byly dokonce nejrychlejší. A to navzdory ústrkům doby, ke které patřil tlak na členství ve straně či sledování estébáky. Všemu se podařilo odolat, byť i za cenu hořkých ztrát, jakou bylo například nucené odevzdání závodních aut svazákům.
Vyrůstal s volantem v ruce
Časy, kdy nejen fabriky na Ostravsku preferovaly mladé komunisty, jsou naštěstí pryč. A tak i my můžeme v našem vyprávění jít o kus dál. Ocitáme se v dílně na ostravské Hornopolní ulici, kde sídlí dnešní stáj JS Racing včetně autoservisu, který se snad i vzhledem k rodinné tradici prezentuje výstižným heslem „Žijeme motorsportem“. Jaroslav Surówka mladší je člověk, kterému tohle krédo snadno uvěříte. Chvilku na povídání si musí najít mezitím, co vlastníma rukama ladí závodní formuli.
To víte, sezóna už zaklepala na dveře. „Auto musím perfektně znát, abych si udělal názor a uměl si vše na míru nastavit. Základní poučka zní, že až devadesát procent výsledku dělá příprava. Technika prostě musí být dokonalá,“ říká jezdec a šikovný mechanik v jednom. Jak v závodní stáji, tak v servisu kolem sebe vytvořil partu lidí, které žene vpřed nadšení a touha se zlepšovat. Také proto loni původní formuli MTX Faster vyměnil za Normu M20F, což je auto nejvyšší kategorie.
„S touto formulí jsem se loni zúčastnil seriálu Mistrovství republiky, které jsem ve své kategorii vyhrál. Nové auto nás všechny nadchlo. Bonusem pak bylo druhé místo v celkovém pořadí napříč kategoriemi, takže opravdu hezký výsledek,“ usmívá se ostravský závodník a obhájce titulu, který naposled počátkem června vyhrál na šternberském Ecce Homo. Přestože na tratích se občas řítí rychlostí až 260 kilometrů za hodinu, jeho cesta k profesionálnímu závodění až tak přímá nebyla.
Po tátovi, který se mimochodem stejně jako maminka věnoval i kaskadérství, sice měli s bratrem závodnické geny, ale po začátcích u fyzicky velice náročného motokrosu bylo třeba přibrzdit. Od závodění si dal několik let pauzu a až v dospělosti se k němu opět vrátil. „Zůstala nám starší formule, kterou jsme s podporu rodičů dali dohromady. Následně jsme v roce 2009 založili vlastní stáj a od amatérských závodů záhy přešli na profesionální úroveň,“ vrací se Jaroslav zpět v čase.
Závratné tempo, vůně benzínu a rachot motorů. To vše má svoje kouzlo stejně jako nervozita před závody, respekt k soupeřům a pozitivní strach z rychlosti, který pomáhá přežít. Co si budeme povídat, lidé bez limitů obvykle končí někde po příkopech. „Díky tátovi jsem vyrůstal s volantem v ruce a vytvořil si na tom v podstatě závislost. Závody jsou o adrenalinu, kterým je organismus příjemně zaplavený, a taky o radosti z překonávání překážek. Ale to si musí každý nejlépe sám prožít, těžko se o tom mluví,“ pokračuje ostravský šampión.
Do budoucna zůstává jeho snem účast na evropském mistrovství. „Ambice a sny jsou důležité, i když vím, že je velmi těžké vše skloubit s prací. Podnikání v autoservisu je nekonečný kolotoč, který jede od rána do večera,“ přiznává Jaroslav Surówka. Profesionálnímu motorsportu se může věnovat také díky podpoře generálního sponzora, kterým je společnost M&M Reality. Mezi další partnery, bez kterých by fungování stáje bylo velice obtížné, patří i dodavatelé autodílů.
Všichni se podílejí na tom, že motorsport, který je v Česku na vzestupu, může lákat další nadšence. Baštami jsou závody v Náměšti nad Oslavou, které se říká malé Monte Carlo, či legendární Ecce Homo ve Šternberku. A co se děje v Ostravě? „Díky naší neziskovce se snažíme zapojovat učně, mladé automechaniky, kteří si mohou vyzkoušet práci na závodních autech. V praxi vidí, jak krásný a náročný motorsport je. Člověk tomu musí dát srdce i duši, jinak to nemá smysl,“ dodává.
Furt bokem aneb ten borec je fakt dobrý…
S Kristýnou Melánií Morcinkovou se přesouváme do jemného ženského světa jen zdánlivě. Tahle kurážná holka sice připouští, že ženy mají přece jen o něco větší pud sebezáchovy, ale to jí nebrání v tom, aby na závodních okruzích porovnávala své dovednosti i s chlapy. Také v jejím případě se projevily dobrodružné geny, protože její dědeček Josef Morcinek býval parťákem Jaroslava Surówky staršího. Jak je vidět, svět je opravdu malý a o osudová setkání v něm není nouze.
„Kolem motorsportu jsem se pohybovala odmala, a tak bylo přirozené, že jsem chtěla něco takového zkusit. Pravdou ale je, že táta mi nechtěl dovolit, abych jezdila třeba rallye,“ popisuje první krůčky k závodům Kristýna Melánie, která, jak sama tvrdí, musela hodně makat na tom, aby starostlivého tátu přemluvila a mohla sednout za volant. Konkrétně ji zaujal drift, disciplína, při které auto jede po okruhu tzv. řízeným smykem. Pomohli kamarádi, kteří jí půjčili auto s důvěrou, že ostrou jízdu „furt bokem“, při které se pálí pneumatiky, zvládne.
„Musím říct, že mi to od začátku docela šlo a hlavně mě to strašně bavilo. Když má člověk zápal pro věc, jde vše mnohem lépe. Postupně jsem se učila jezdit a k tomu dostala prvního bavoráka, který měl necelých dvě stě koní,“ líčí s poznámkou, že tohle byla ještě pořád „slabota“. Jejím cílem bylo řídit auto s vyšším výkonem, kterým by mohla konkurovat nejen v tuzemsku, ale taky v sousedním Polsku, kde je drift na vysoké úrovni.
„Domluvili jsme se s Jarkem, že do toho půjdeme. Objevili jsme závodní auto BMW E46 v Maďarsku. Nebylo sice úplně dokončené, ale my je doladili podle svého. Funguje na sto procent,“ hlásí spokojeně závodnice, kterou na driftu nejvíce přitahuje to, že styl jízdy ve smyku nedokáže ve vysokých rychlostech zvládnout úplně každý. „Je to fajn pocit, když auto umíte ovládat,“ podotýká dívka se závodní přezdívkou „Mellany DriftGirl“.
Jak se vlastně pozná, že je člověk v driftu dobrý? „Poznáte to podle toho, že s autem dokážete překážku třeba jenom lehce líznout zadním nárazníkem nebo když uděláte čistou osmičku kolem kuželů. Máte zkrátka odhad a auto vás poslouchá. Nesmí to být naopak. To vás ani silné auto nezachrání,“ odpovídá členka týmu JS Racing, kde se po vzoru kolegů dovede vyřádit taky v dílně. Život jezdce holt není jen o závodění.
Celkově je takových holek jako ona v Česku relativně málo. Spočítali byste je na prstech jedné ruky. Proto se staví na závodních okruzích vedle mužů, což je výzva pro obě strany. „Je super, že jim můžeme ukázat, co holky dovedou. Zvlášť, když se najdou tací, co se vám před závodem smějí, že neumíte driftovat,“ upozorňuje Kristýna Melánie na ne zrovna gentlemanské chování některých jedinců. I oni si však všimli, že už jezdí jinak než před třemi lety, kdy na okruzích začínala.
Loni měla se svým „brutálně vyladěným“ bavorákem zkušební sezónu. Letos je zatím v průběžném pořadí české Drift Challenge na desátém místě v kategorii semi-pro. „Chtěla bych co nejvíce jezdit v Polsku, kde se člověk hodně naučí. Jezdí se tam jiná liga a hlavně závodí každý s každým bez ohledu na kategorie. Cítím, že se s autem potřebuju ještě zlepšovat tak, aby si lidi řekli, že ten borec na dráze je fakt dobrý. Snad jim nebude vadit, když potom z auta vystoupí ženská,“ směje se.
Přestože se podle svých slov zaměřuje více na závody na okruzích než na Facebooku, fanoušci ji našli a rádi se přijdou podívat na holku, která se prosazuje v chlapské disciplíně. Drift je totiž především show, podívaná pro diváky, kteří mohou vidět závodníky i ve vzájemném kontaktu. „Lidem se na závodech musíte předvést. Právě o tom drift je. Časem bych chtěla zkusit i evropský šampionát, a pak taky elitní Drift Masters v Americe. Závodů je a bude ještě mnoho,“ věří ostravská „Mellany“.
Článek byl publikován v Magazínu PATRIOT 3/2018 (Foto: Lukáš Ston)
